Černoši (25)

Proč nemůže černoch jezdit autobusem? Byl by to přece černý pasažér.

Před domem v jedné americké ulici stál černý sněhulák. Všichni kolemjdoucí se zastavovali a koulili oči na to nezvyklé divadlo. Majitel domu hystericky pobíhal okolo a křičel na všechny: „Co tady okouníte, nikdy jste neviděli černošského sněhuláka?”

„Nevidím tady jediného černocha, to je diskriminace!” povykuje na vrcholném sportovním turnaji Mbu. Pořadatel se nedá vyvést z míry a trpělivě mu vysvětluje: „Hele, kamaráde, my nejsme žádní rasisti - jestli sis toho nevšimnul, tak tady jseš na mistrovství Evropy.”

Amerika vyslala tři tajné superagenty na špionáž do tehdejšího SSSR. Měli být vyškoleni tak, že budou k nerozeznání od místního obyvatelstva. Po určité době, kdy měli mít své úkoly splněny, nastupují přímo před prezidenta USA: „Tak co, hoši, co jste zjistili?” „Nic,” odpovídají špioni. „Nedokázali jsme se vetřít do jejich společnosti. A přitom říkali, že mluvíme jako oni, tancujeme kozáčka jako oni, pijeme vodku jako oni, ale něco se jim stále nezdálo.” Prezident se zlobí: „Já nevím, hoši, že s váma černejma jsou furt nějaké problémy!”

Kdo je to černá vdova? Manželka mrtvého černocha.

„Můj život není zrovna růžovej,” postěžoval si černoch.

Povídá černoch bělochovi: „Černí se už narodíme, černí jsme, ať je nám zima nebo horko, černí jsme, i když je nám špatně a černí také umřeme. Kdežto vy se narodíte růžoví, když je vám zima, jste fialoví, když je vám blbě, jste zelení, když jste nemocní, jste žlutí, když nemůžete dýchat, jste modří, když se vztekáte, zrudnete a teprve až mrtví máte bílou barvu... Tak kdo je tu kurňa barevnej?”