Vánoční vtipy (52)

„Jaroušku, víš, že moji rodiče nám dali pod stromeček sto tisíc korun? Co tomu říkáš?” špulí Laděnka pusinku na svého manžílka. „Že to s tebou, miláčku, budu muset ještě jeden rok vydržet!” „Honzíku,” povídá děda, „tak co jsi dostal letos k Vánocům?” „Dostal jsem novej počítač,” pochlubí se vnouček. „Počítač?” zapřemýšlí dědeček. „A jak počítá?”

„Tati, celý den jsem nejedl maso, abych viděl zlaté prasátko, tak proč jsem ho neviděl?” stěžuje si o Štědrém večeru Filípek. „To víš, chlapče, dnešní doba. Jak je něco ze zlata, hned ti to ukradou!”

Syn otci: „Tati, proč nemůžu napsat Ježíškovi jako všechny děti?” „Kolikrát ti to mám ještě vysvětlovat, Ježíši Kriste?!” Chlubí se Frantík: „Na Vánoce se těším také proto, že máme ve vaně kapra a já se týden nemusím mýt.”

Muž se ptá své manželky, co by si přála k Vánocům? Ta mu odvětí: "Nevím." Uběhne pár dní a oba sedí pod štědrovečerním stromkem a rozbalují dárečky. Žena se pustí do vybalování, když tu na ní z lesklého papíru vypadne špinavý, rezavý, kus plechu. -"Co je to?" nechápe manželka. -"Nevím." muž na to. Pan Lantoš se chlubí svému kamarádovi: "K Vánocům od manželky dostanu novou rybářskou soupravu, našel jsem to u ní ve skříni!" "Tak to já asi dostanu nahatýho chlapa!"

Vlčák se dívá na vánočně vyzdobenou jedličku v obýváku a zasněně si povzdechne: „Můj pán je jednoduše nejlepší. Který pes může říct, že má doma záchod, a ještě s elektrickým osvětlením?”

Rázná maminka zaúkoluje tatínka: „Na, tady máš peníze, kup nějaké mikulášské balíčky, pak se ve sklepě pořádně namaskuj a uděláš dětem Mikuláše. Ale to ti povídám, ne aby tě poznali!“ „Ale jo, porád… nejsem blbý,“ odpoví tatínek. Ještě ve dveřích na něj žena křičí: „Běda, jestli tě poznají!“ Po hodince zazvoní u dveří Mikuláš (tatínek). Čerta a anděla bohužel nesehnal, ale nadílku ano. Manželka mu ještě za zády dětí gestikuluje: „Za žádnou cenu tě nesmí poznat.“ Opravdu dobře zamaskovaný se ptá svých dětí: „Tak co, děti, byly jste hodné?“ A pravdomluvné děti špitnou: „Nebyly.“ Načež se za jejich zády ozvě rozzuřeným hlasem: „Sakra, to musíte říct, že byly. Na co se táta tahá s tou nadílkou?“

Pepíček si sedne Mikuláši na klín a ten se ptá: „Pepíčku, kde ses narodil?” „V Petrohradě.” „Jejda, to jsi tedy Rus?” Pepíček podrážděně: „Ježíš se narodil ve stáji a přece to neznamená, že by byl kůň.” Jeden chlápek skončí v pekle. Celý život mu říkali, že hříšníci tráví věčnost přikládáním uhlí pod pekelé ohně. Chlápek se tedy velice diví, když je uveden na své nové místo. Všude hromady uhlí a obrovská ohniště, ale okolo spousta lidí, kteří se jen tak poflakují okolo v tričkách s pekelným potiskem a nedělají nic. Tak se hned jenoho ptá, jak je to možné, vždyť přese mají přikládat na pekelné ohně. Oslovený odpovídá: „No jasně. Ale je nás tu tolik, že na tebe vyjde přihodit tak pět lopat denně.“