Vítek je ztracen v lese, už se setmělo a on stále nemůže najít cestu z lesa ven. Najednou šlápne do prázdna a už letí dolů ze srázu. Podaří se mu však zachytit se za strom. Dole, asi 30 metrů pod sebou vidí vodní hladinu, ze které ční ostré kameny. Vítek se podívá nahoru a zakřičí: "Je tam nahoře někdo, kdo by mi mohl pomoci?" Z nebes se ozve božský hlas: "Vítku, věříš?" Vítek odpoví: "Věřím, věřím!" A hlas shůry praví: "Dobře, tvá víra tě ochrání. Skoč!" Vítek se podívá dolů, vidí vodní hladinu ze které ční kameny. Pak se zase podívá nahoru a zavolá: "Není tam nahoře ještě někdo?"
Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí. Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
˝Poslyšte!˝ zavolá za ním svatý Petr. ˝Vy si ze mě děláte šprťouchlata, nebo co?˝
˝Ne,˝ ozve se v dálce. ˝Oni se mě snaží vzkřísit.˝
-
Sdílejte na Facebooku
Černoši v zapadlé africké vesničce poprvé spatřili bělocha. Sám náčelník ho vyšel přivítat a klidným hlasem praví: „Nebojte se, cizinče, my vám neublížíme.”
„Ale já se nebojím,” odpoví běloch rozhodně.
„Opravdu? Tak proč jste tak bledý?”
-
Sdílejte na Facebooku
Povídá černoch bělochovi: „Černí se už narodíme, černí jsme, ať je nám zima nebo horko, černí jsme, i když je nám špatně a černí také umřeme. Kdežto vy se narodíte růžoví, když je vám zima, jste fialoví, když je vám blbě, jste zelení, když jste nemocní, jste žlutí, když nemůžete dýchat, jste modří, když se vztekáte, zrudnete a teprve až mrtví máte bílou barvu... Tak kdo je tu kurňa barevnej?”
-
Sdílejte na Facebooku