Plazí se Kohn s Roubíčkem na poušti. Už jsou 3 dny bez vody. Kohn se z posledních sil zvedne na kolena a modlí se:
"Panebože, kdyby tady byl alespoň jeden kanystr s vodou."
A Roubíček na to:
"Sakra, to by byly kšefty!"
"Proč jsou tak smutnej, Kohn?"
"Chtěl bych provdat dceru, ale chybí mi polovina věna."
"Tak tomu ženichovi dají jen polovinu."
"No jo, ale právě ta polovina mi chybí!"
"Hele táto," řekne Sára svému muži Kohnovi, "musíme dceři do pokoje pořídit rolety. Večer když se svlíká, Roubíček od naproti ji okukuje."
"Ale Sáro, to chce rozum, jaképak rolety. Vyměníte si pokoje a rolety bude kupovat Roubíček."
Ptá se Roubíček Kohna: "Kohn, nechtěj koupit vagón sirek?"
"A za kolik, Roubíček?"
"Za stovku."
"Opravdu? Za stovku? A kde stojí?"
"Na hlavním nádraží."
"A co když tam nestojí?"
"No tak za tu cenu ho snad lehce prodaj dál."
„Člověče, ten náš nový šéf je opravdu šlechetný. Představ si, že tě pozve na večeři, zaplatí dvě lahve vína a ještě tě nechá u sebe přespat.”
„A tobě se to už někdy stalo?”
„Mně ne, ale mojí ženě už třikrát.”