Trosečníci (22)

Jeden trosečník byl už patnáct let sám na pustém ostrově. Každé ráno vyrýval pečlivě jednu čárku do kmene jediné palmy na ostrově, nudil se, až mu konečně jednou vyvrhlo moře na břeh ženu. Žena nebyla žádné neviňátko, hned trosečníka objala a pravila: "Tady mne máš! Teď budeš mít všechno to, nač jsi tak dlouho a toužebně čekal!" "Cože? Ty máš někde bednu piva?"

Trosečník doplaval k ostrůvku uprostřed moře a nevěří svým očím: Na břehu stojí živa a zdráva manželka, která s ním plula na stejné lodi. Chce se jí vrhnout do náruče, ale manželka nemá na něžnosti čas. Spustí okamžitě: "Ty flamendře, ty proutníku, ty nevěrníku! Kdes byl tak dlouho? Loď se potopila už před dvěma dny!"

Na sklanatém ostrově se zachránila mladá žena. Pobyla si tam chudinka sama hodně dlouhé týdny a měsíce, až jednou, když pohlédla na moře, spatřila, jak k ostrůvku plave nový trosečník. "No nazdar!" řekla si ta hezká trosečnice, "to mám pěkné vyhlídky! Celý další život strávít jen s jedním mužským!"

Připluje trosečník na ostrov, kde se na něho vrhnou dva vy zábli, otrhaní mužové. „Kdy jste ztroskotal?“ „Dnes ráno.“ „Výborně! Člověče, na vás čekáme! My jsme si vsadili v 34. sázkovém týdnu do sportky a do dneška nevíme, jak vyšel druhý tah!“

Ztroskotá loď a moře na ostrov jako tradičně vyvrhne jednoho Čecha, Američana a Rusa. Do půl hodiny se objeví smečka lidojedů a všechny tři odvedou do tábora. Tam jim náčelník říká lámanou francouzštinou, že se bude snažit jim pobyt zpříjemnit zvyklostmi moderní civilizace, takže budou popraveni v abecedním pořadí na moderním přístroji. S těmi slovy strhne velkou plachtu a odhalí zarezlou gilotinu. Američan poklekne, prostrčí hlavu otvorem, cvak, gilotina sjede dolů a zarazí se jen kousíček nad krkem. Vytáhnou ho zpod gilotiny a náčelník říká, že Bohové se slitovali a on jejich přání respektuje a splní onomu muži tři přání. Američan nelení a požádá o loď, pár veslařů a kufr perel. Je mu vyhověno. Pak přijde na řadu Čech. Také má štěstí a gilotina se zarazí těsně nad ním. I on má nárok na splnění tří přání: "Tak zaprvé bych taky chtěl loď. Zadruhé šest veslařů na ni. Za zatřetí, nemáte tu desítku klíč? Já bych vám tu gilotinu spravil."

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimi doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.“ „A trvalo dlouho, než vás zachránili?“ „Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.“

Plavou dva vyplavení Pražané, manžel a manželka, na staré posteli Vltavou a on ji okřikuje: „Neremcej. Vždycky jsi básnila, jak bys chtěla vodní postel, a teď ji tady máš a ještě si budeš stěžovat!”