Církevní (78)

Na papežském koncilu se sešli všichni kardinálové s papežem. Papež si vzal slovo a řekl: "Vážení kardinálové. Kontaktovala mě firma Coca-Cola a nabídla naší církvi veliký sponzorský dar." Kardinálové zajásají. "Má to ale jednu podmínku, musíme změnit slova "chléb náš vezdejší" na "Coca-Cola naše vezdejší." A tak se vás ptám: Kdy nám končí smlouva s pekárnami?"

Muž a žena se srazí v autech. Bouračka je ošklivá. Obe jejich auta jsou úplně na maděru, ale ani jednomu z nich se nic nestalo... Když se vysoukali z aut, povídá žena muži: "Tak vy jste muž, to je zajímavé. Já jsem žena. Hmm, podívejte na naše auta! Nic z nich nezbylo, ale my jsme zranění nebyli. To musí být znamení od Boha. Měli jsme se setkat, stát se přáteli a žít spolu až do smrti. Muž přitakal: "To jo, to muselo být určitě znamení od Boha!" Žena pokračovala: "A podívejte se na tohle, další zázrak. Moje auto je totálně na mraky, ale tahle láhev vína je naprosto v pořádku. Bůh si určitě přeje, aby jsme toto víno vypili a oslavili tím naše štěstí." Potom podala láhev muži. Ten souhlasně přikývl, otevřel láhev a polovinu vypil. Pak ji podal zpět žene. Ta vzala láhev, zavřela ji a vrátila muži do rukou. Ten se jí zeptal: "Vy nebudete?" Načež mu odpověděla: "Ne. Jen počkám na policii."

Děda přijde ke zpovědi a přiznává se: - Pane faráři, zhřešil jsem. Přes válku jsem schovával na půdě jednoho Žida. - Ale, synu, to není hřích, pomoci člověku, ať už je jakékoliv víry. - Pane faráři, ale já jsem od něho žádal za každý den 20 korun. - Nóó... to už také pěkné nebylo, ale to není velký hřích. - To se mi ulevilo, pane faráři. A neměl bych mu už říci, že válka skončila? Poslala maminka Pepíčka (koho jiného) na faru se vzkazem a poučila ho: "Hlavně nezapomeň slušně pozdravit - Pochválen buď Ježíš Kristus!" Po návratu se maminka Pepíčka ptala: "Tak co, pozdravils, jak jsem Ti říkala?" A Pepíček s bezelstným úsměvem odpověděl: "Přišla mi otevřít hospodyně, tak jsem řekl - Zdrávas, Maria!"

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: "Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku." Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: "Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám... Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete." Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: "Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi."

Sedí na vlakovém nádraží farář s jeptiškou, která má ruku v sádře. Farář se jí ptá: "Co se vám stalo, sestro?" "Ale, uklouzla jsem ve vaně." Opodál sedící bezdomovec se ptá svého souseda: "Ty vole, co je to ta vana?" "Vim já? Copak jsem katolík?"

Na faru přišla rázná dáma a hned: "Pane faráři, musíte nás rozvést!" "Cože?" nechápal kněz. "No rozvést, my už to spolu nevydržíme!" vysvětlovala rázná dáma. "Aha," chytal půdu pod nohama kněz, "ale to přece nejde, manželství je nerozlučitelné, však jste si to slíbili, dokud vás smrt nerozdělí." "Jaképak slíbili neslíbili, když jste nás sezdal, musíte nás i rozvést. A vůbec, my si to klidně zaplatíme!" trvala na svém dáma. "Hm..." zamyslel se kněz, "no, přijďte zítra, ono to nejde tak nahonem, na svatbu jste se přece také připravovali, pěkně se oblečte, nějak to zkusíme." Dáma spokojeně odešla domů a druhého dne připlula na faru v róbě a v doprovodu okravatovaného manžela. Kněz je přivítal, vzal kropáč, rozmáchl se... a bim dámu po hlavě! A bim pána! A znova dámu, a znova pána... "Co to děláte?!" vzpamatovala se po chvíli ze šoku dáma. "No vždyť jsem říkal - dokud vás smrt nerozdělí..."

Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi: "V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, budu se modlit desatero a zdůrazním nepokradeš, a ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo." V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje: "Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl."