Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Židům se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec jim tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židé mohou zůstat. Ale nikomu z Židů se do diskuse s papežem nechtělo a tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil. Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku s třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko. Pak se najednou papež postavil a říká: "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židé mohou zůstat." O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?" Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo. "Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma." "A co potom?" "Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."

Chytili jednou Kohna pohraničníci a ptají se ho: "Hele, Kohn, co tady dělaj?" "Utíkám do Sovětského Svazu!" "Ale Kohn, tady jsou na západoněmecký hranici." "Má láska k Sovětskému Svazu nezná hranic!"

Roubíček se chlubí, jakou má krásnou ženu. Kohn si ho vezme stranou. "Poslouchaj, oni opravdu nevědí, že jejich žena má milence?" "No a?" odvětí klidně Roubíček. "Já se radši podílim padesáti procenty na dobrém kšeftu než sty procenty na špatném."

Kohn s Roubíčkem ve vězení. Kohn sedí na pryčně, Roubíček přechází po cele. Kohn nevrle povídá: "Roubíček, jestli si myslej, že když choděj, že neseděj, tak se sakra mejlej."

Kohn jde kolem domu pana Roubíčka a vidí na terase opalující se paní Roubíčkovou nahoře bez. Kohn se ptá: "Je Roubíček doma?" Roubíčková: "Není doma, kdyby byl doma, tak se tady takhle neopaluju." Kohn: "Tak co kdyby za Váma zaskočil a můžeme si spolu zašpásovat?" Roubíčková: "No dovolte, copak jsem nějaká kurva prodejná?" Kohn: "A kdo tady mluvil o placení?"

Kádrovali soudruzi Kohna: "Kdo to byl Marx?" "Znám, znám, jemu patří síť obchodních domů." "Kdo to byl Engels?" "Jo, ten továrník. Moje dcera si bere jeho synovce." "Kdo to byl Lenin?" "Osobně neznám, ale když fúzoval se Škodou, nemohl to být žádný blbec."

Kohn na smrtelné posteli nařídil, aby mu zavolali kněze. Ten, domnívaje se, že na poslední chvíli se Khon rozhodl konvertovat na víru pravou, rychle pospíchá k umírajícímu. Ten mu diktuje dlouze testament, ale o nějakém přestupování na víru nepadne ani slovo. Kněz byl hodně trpělivý, ale nakonec mu to nedalo a ptá se: "A pročpak jste si, pane Khon nezavolal vašeho rabína?" "Zbláznil jste se! Při mé nakažlivé chorobě?"

Hitler se nechal přovést kartářku a chce vědět, kdy zemře. Žena praví: "Zemřete na židovský svátek." "Který svátek? Který den?" "To je jedno, který den. Den, kdy zemřete, bude židovský svátek."

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozík. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: "Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí." Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: "No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí." Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít tak povídá: "Roubíček, když jsou taková svině tak si ten vozík nechaj."

Kohn vidí v galeri obraz Narození Páně a říká si: "Ti křesťani jsou teda divní. Na šaty nemají, spí v chlévě, ale musí se nechat vymalovat od Rembrandta."