Kohn přijde do synagogy bez klobouku. Přiběhne k němu rabín a nemilosrdně ho napomene: "Kohne, jak můžeš něco takového udělat? Nevíš snad, že je to velký hřích, přijít do chrámu bez klobouku? To je to samé, jako kdybys souložil s manželkou přítele." Kohn se zasměje: "Není to totéž, rabíne. Vyzkoušel jsem to."

Baví se žid s Rabínem: "Rabíne, slyšel jsem, že pro Boha je století jako pro nás sekunda, je to pravda?" "Svatá pravda!" na to rabín. "A taky je prý pro něj million jako pro nás koruna?" ptá se opět žid. "Tak, tak, to je pravda." "A ty, Rabíne, ty máš u Boha silné slovo, nemohl by ses ho zeptat zda by mi nějakou tu korunu neseslal?" "Ale to je maličkost, musíš si prý ale minutku počkat."

Soudruhu Kohne! Pročpak jste v dotazníku neuvedl, že máte v zahraničí bratra!?! "Ale, soudruhu vedoucí, můj bratr žije v Izraeli." "Správně Kohn, tak proč jste to tam neuvedl!?!" "Ale v zahraničí žiju přeci já! On je doma!!!"

Kohn si koupí mluvícího papouška, který se umí modlit hebrejsky. Rozhlásí to po městě, ale nikdo mu to nevěří a tak se vsadí a dohodnou termín, kdy papouška předvede. V dohodnutý den přinese Kohn papouška a ten mlčí, jako zařezaný. Kohn přišel o spoustu peněz a je na papouška naštvaný. Když přijde domů, popadne brokovnici a jde ho zastřelit. V tu chvíli papoušek promluví: "Počkej, nestřílej mne, počkej týden a uvidíš ten kurz!"

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a povídá: "Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru." "Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz. "A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání." S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Kněz s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev, zavdal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá: "Vy se nenapijete?" "Ne, já raději počkám na policisty."

Kohn: "Své nejmladší dceři dám 200 tisíc, prostřední 300 tisíc a nejstarší 500 tisíc." Roubíček: "A neráčej snad mít ještě nějakou starší?"

Přijde žid do obchodu s náboženskými potřebami, rozhodnutý, že přijme křestanskou víru a že si koupí krucifix. Ukáže na jeden a ptá se prodavače kolik stojí. "Tisíc korun," odpoví prodavač. "Hmm, to je moc," řekne žid. Rozhlédne se a ukáže na jiný. "A kolik by stál támhleten bez toho atleta?"

Starý a moudrý rabín se nemůže rozhodnout, jaké povolání by si měl zvolit jeho dospívající syn. Pozve si tedy svého syna do pracovny a na stůl připraví tři předměty - láhev s kořalkou, Tanakh - židovskou bibli a kasičku. "Nechť rozhodne Bůh!" pomyslí si. "Když sáhne po bibli, nechám ho vystudovat a bude rabínem jako já," přemítá rabbi. "Když zvolí kasičku, bude bankéřem jako bratr Áron... když si vybere flašku-to je horší... no, ale taky dobře," lehce se oklepe služebník Boží, "bude hostinským, jako bratranec Samuel... no, sice si občas přihne, ale koneckonců si také nežije špatně a dobře se i oženil..." Syn vchází do pracovny, pozdraví, usedá a na nic se otce neptá. Sáhne okamžitě po všech třech indiciích a přitáhne je k sobě. "Milý Bože, proč mě tak trestáš... a co Ti naše celá rodina udělala!" spíná rabbi zděšeně ruce k nebi, "netušil jsem, že je tvoje vůle, aby se můj syn stal katolickým knězem!"

Pan učitel píše na tabuli vzorec H2SO4 a ptá se podřimujícího Petra, co je to za vzorec. Petr koktá: "Pane učiteli, mám to na jazyku." "Tak to honem vyplivni, protože to je kyselina."

Studenti dostali za úkol napsat slohové cvičení na téma: "Lež má krátké nohy." Jeden ze studentů byl hotov za pět minut. Učitelka byla proto velmi zvědavá, co za takovou chvíli stačil napsat a tak čte: "V sobotu odpoledne jsem se vydal s kamarádem Karlem do lesa. Bylo krásně, slunce svítilo a tak jsme si lehli do mechu. Za chvíli se objevila na kraji lesa dívčí postava. Chtěl jsem se zvednout a podívat se na ní, ale kamarád řekl: Lež, ta má krátké nohy!"