Na ministerstvo přijde pan Novák a ptá se ve vrátnici:
"Toto ministerstvo je velké, že?"
"To víte, že ano!"
"A mohl byste mi říci, kolik tu dělá asi lidí?"
"No, řekl bych, že necelá polovina."
Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka.
"Co se ti stalo?" ptá se ho.
"Já jsem se ztratííííl."
"No to nic," chlácholí ho. "A svoji adresu znáš?"
"Znám. Franta zavináč volny tečka cezet."
„Nemám rád mnoho řečí,” povídá šéf novému zaměstnanci, „když kývnu prstem, tak to znamená, že máte přijít ke mně!”
„Ani já nemám rád moc řečí, šéfe. Když zakroutím hlavou, tak to znamená, že nepřijdu!”
Přiběhne Pepíček domů a ptá se: "Mami, můžou mít malý holčičky děti?"
"Ne, to víš, že nemůžou," odpovídá maminka.
Pepíček vyběhl na zahradu a maminka ho jen zaslechla, jak říká ostatním dětem: "Je to oukej, můžem tu hru hrát znova."
Dva námořníci se houpou v záchranných vestách na hladině oceánu a jeden smutně povídá druhému: „Ponorka to byla skvělá. Škoda, že máš ten pitomý zvyk, chrápat při otevřeném okně!”
„Mirku, to je pravda, že doma myješ nádobí ty?“ ptají se kamarádi svého kumpána v hospodě. „Jo, to je fakt, myju doma nádobí, podlahy, okna, vitríny..“ „A tvoje manželka?“ nedá kamarádům zvědavost. „Ta se naštěstí myje sama.“