Židovské vtipy (45)

Za války: "Žide, když uhodneš, které oko mám skleněné, tak tě nezabiju," řve SSmann." "Je to to levé," odpověděl Žid." "Jak jsi to poznal?" "Dívá se tak lidsky."

Kohn přijde do synagogy bez klobouku. Přiběhne k němu rabín a nemilosrdně ho napomene: "Kohne, jak můžeš něco takového udělat? Nevíš snad, že je to velký hřích, přijít do chrámu bez klobouku? To je to samé, jako kdybys souložil s manželkou přítele." Kohn se zasměje: "Není to totéž, rabíne. Vyzkoušel jsem to."

Baví se žid s Rabínem: "Rabíne, slyšel jsem, že pro Boha je století jako pro nás sekunda, je to pravda?" "Svatá pravda!" na to rabín. "A taky je prý pro něj million jako pro nás koruna?" ptá se opět žid. "Tak, tak, to je pravda." "A ty, Rabíne, ty máš u Boha silné slovo, nemohl by ses ho zeptat zda by mi nějakou tu korunu neseslal?" "Ale to je maličkost, musíš si prý ale minutku počkat."

Soudruhu Kohne! Pročpak jste v dotazníku neuvedl, že máte v zahraničí bratra!?! "Ale, soudruhu vedoucí, můj bratr žije v Izraeli." "Správně Kohn, tak proč jste to tam neuvedl!?!" "Ale v zahraničí žiju přeci já! On je doma!!!"

Kohn si koupí mluvícího papouška, který se umí modlit hebrejsky. Rozhlásí to po městě, ale nikdo mu to nevěří a tak se vsadí a dohodnou termín, kdy papouška předvede. V dohodnutý den přinese Kohn papouška a ten mlčí, jako zařezaný. Kohn přišel o spoustu peněz a je na papouška naštvaný. Když přijde domů, popadne brokovnici a jde ho zastřelit. V tu chvíli papoušek promluví: "Počkej, nestřílej mne, počkej týden a uvidíš ten kurz!"

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a povídá: "Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru." "Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz. "A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání." S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Kněz s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev, zavdal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá: "Vy se nenapijete?" "Ne, já raději počkám na policisty."

Kohn: "Své nejmladší dceři dám 200 tisíc, prostřední 300 tisíc a nejstarší 500 tisíc." Roubíček: "A neráčej snad mít ještě nějakou starší?"