Důchodci (53)

Starý pán je na vyšetření u doktora. Doktor se ho ptá: "Dědo, a co stolice, máte ji pravidelnou?" "Jo, pane doktore, pravidelnou, každý ráno v šest." "A kdy se probouzíte?" "Taky pravidelně, pokaždé v sedm."

Babička vypovídá: "Já na zlepšení trávení piju pivo" "Při nechutenství piju bílé víno" "Při nízkém tlaku červené víno" "Při vysokém koňak" "Když jsem nachlazená, tak si dám slivovici." - "A kdy pijete vodu babičko?“ "Tak takovou chorobu jsem ještě neměla."

Stařeček si naříká: „Achich to je bolest, když se zuby tlačí ven!“ „To už si přece, dědo nemůžete pamatovat?“ chlácholí ho vnučka. „To víš, že můžu, v pondělí jsem spolknul protézu a jak se ve čtvrtek ty zuby prořezávaly ven…“

Udýchaný mladý pošťák přijde k dědkovi s důchodem a povídá: "Dědo! Už mě nebaví chodit každý měsíc za vámi na samotu 18 km od dědiny!" Děda na to: "Neser mě nebo si objednám denní tisk."

Chlapeček se snažně natahuje na špičky, aby zazvonil na zvonek, ale marná sláva, nedosáhne tam. Jde kolem starý pán, a když vidí chlapcovo trápení, chce mu pomoct a zazvoní. Chlapec na něj s povděkem pohlédne a řekne: „Fajn dědo a teď zdrháme!“

Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost a že půjde domů. Když se ale chce postavit, spadne zpět do židle. "Sakra, že bych byl tak ožralej?" povídá si. "Tak si dám kafe." Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se raději domů doplazí. Doplazí se ke dveřím jeho bytu, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena: "Tys byl včera zase pěkně sťatej, co?" "Jak si to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu," povídá děda. "Ale, ráno tady byl hostinský, že sis včera v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!"

"Dědo, jak slyšíte s tím přístrojem pro nedoslýchavé?" ptá se doktor pacienta. "Výborně, pane doktore, od té doby, co ho mám, jsem už třikrát měnil poslední vůli."