Důchodci (53)

Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"

Jednoho dne přišel do pojišťovny stoletý dědeček, že se chce nechat pojistit. "Ale pane, to ve vašem věku nepůjde tak snadno." říká úřednice. "Musím ze zeptat vedoucího, jestli by to nějak šlo. Přijďte zítra." "Zítra to nepůjde, protože jdu s otcem kupovat květiny." "Cože? S otcem?" "Jo, jeho táta se žení." "Váš děda? V takovém věku se chce ještě ženit?" "Moc nechce, ale rodiče ho už nutí."

Přijde starší paní do pojišťovny a žádá vyplacení pojistného za zesnulého manžela. "Ale milostivá, vás pan manžel byl u nás pojištěn jen proti ohni!" namítá úředník. "Ovšem. Právě proto jsem ho přece nechala zpopelnit!"

Děda vzpomíná na staré dobré časy: "Když jsem byl chlapec, maminka mne posílala do obchodu na rohu s jedním dolarem a já se vracel s 5 pytlíky brambor, 2 bochníky chleba, 3 lahvemi mléka, kusem sýra, krabicí čaje a 6 vejci. Teď už to nejde. Mají tam příliš mnoho těch zatracených bezpečnostních kamer."

Povídají si dva důchodci: "Mám problémy se zuby. V noci mě často tak moc bolí, že nemůžu spát. Stává se vám něco podobného?" "Mně? Ne, já a moje zuby spíme odděleně."

Ptá se manželka svého sedmdesátiletého muže, jaký byl dnes golf. On povídá: "Ale, dobrý. Pořád ještě mám ten správný švih, trefuju se docela dobře, ale jak mi slábne zrak, už nevidím, kam ten míček spadne." "Tak vezmi sebou mého bratra!" "Proč? Vždyť je mu osmdesát a golf nehraje!" "No jo, ale má pořád skvělý zrak, takže uvidí, kams to trefil." Tak to chlápek druhý den zkusí, vezme sebou švagra. Postaví si míček, udělá první odpal a ptá se švagra: "Viděl jsi, kam dopadl?" "Viděl." "No, tak kde je?" "No, to jsem zapomněl.

Dva staříci se koupou v moři. Jeden z nich ztratí své zuby a naříká.
Tomu druhému je to líto, tak vyndá ty své a říká:
"Koukej, už jsem je našel."
Ten druhý je zkusí a říká:
"To nejsou moje." a zahodí je do moře.