Ředitel závodu pozoruje s nesmírným zaujetím a zalíbením novou pracovnici. „Pět dětí,” zašeptal mu do ucha jeden z jeho podřízených. „Cože?” vyjevil se ředitel. „Ta přece nemůže mít pět dětí!” „Ona ne, ale vy je máte.”

Hádají se manželé a žena povídá: "Maminka mi říkala, že si tě nemám brát!" Manžel: "Proboha a já jsem jí tak křivdil." Venku je strašný nečas, velká fujavice, když si najednou u Novákových všimne manžel, že někdo už pěknou chvíli klepe z venku na dveře. Jde tedy k dveřím a když otevře dveře, spatří svojí tchýni a povídá ji: "Maminko, co vy tady v takovémto počasí, proč raději nejdete domů?"

Jeden kněz navštívil druhého, když se zrovna modlil breviář, a překvapeně mu říká: "Ty se modlíš breviář a při-tom kouříš ?" "No ano, ale já to mám povoleno od biskupa," odpovídá tázaný. Zakrátko ho navštíví znovu a říká mu: "Tak já jsem se ptal biskupa a ten mi to nepovolil." "A jak ses ptal ?" "Jestli smím kouřit, když se modlím breviář, a biskup mi odpověděl, že by to bylo neuctivé." "Tak to ses zeptal špatně. Já jsem se zeptal, jestli se smím modlit, když kouřím, a biskup mi řekl, že ano, že dobře využiji čas."

Tento vtip se vyprávěl v době, kdy průměrný plat v Československu byl asi 2500 Kčs měsíčně, rohlík stál 30 haléřů, litr mléka 2 Kčs a jízdenka na tramvaj 1 Kčs. To takhle jednou tehdejší předseda vlády Štrougal přišel za prezidentem Husákem a říká mu: „Poslyš, mě už to nebaví, jak mi lidi pořád nadávaj, že mám tak hrozně velkej plat. Nemohl bych dostat nějakou jinou práci, kde bych měl menší plat než jako předseda vlády?“ Husák mu řekl: „No, měl bych tady jedno volné místo na jednom ministerstvu, asi tak za 10 tisíc měsíčně.“ „No, to je taky docela moc, něco s ještě nižším platem tam nemáš?“ „No, pak bych tady měl jedno místo na jednom generálním ředitelství asi tak za 7 tisíc.“ „No, to je pořád ještě moc. Víš, já bych chtěl něco za takové dva nebo tři tisíce.“ „No jó, ale to bys musel něco umět!“

„Čím je nechvalně proslaven kníže Boleslav?” zkouší Jáchyma dějepisářka. „Že chladnokrevně zabil svého bratra Václava.” „Dobře. A co udělal Boleslav II.?” „Asi nic, když už byl Václav po smrti.”

Pošťák se přibelhá do nemocnice. „Kousl mě do nohy pes,” hlásí sestře. „A jéje!” spráskne ruce sestřička. „Dal jste si na ni něco?” „Ne, chutnala mu tak, jak byla.”

Dohadují se Francouz, Angličan a Čech o národnosti Adama: Francouz: "Musel to být Francouz, protože jedině Francouze napadne taková móda, jako je fíkový list." Angličan: "O původu gentlemana, který kvůli ženě obětuje své žebro, nemůže být přece pochyb." Čech na to řekne: "Ten, kdo dokáže jíst kyselá jablka, chodit s holým zadkem a myslet si, že je v ráji, nemůže být jiné národnosti než české!"

Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.

Pepík zasypává na zahradě jámu a soused se ho ptá, co to dělá. "Umřela mi zlatá rybička, tak jsem ji tady pohřbil." "To je snad zbytečně velká jáma na tak malou rybku, ne?" Diví se soused. "Já ji pohřbil i s tou vaší pitomou kočkou, která ji sežrala!"

Pepíček si sedne Mikuláši na klín a ten se ptá: „Pepíčku, kde ses narodil?” „V Petrohradě.” „Jejda, to jsi tedy Rus?” Pepíček podrážděně: „Ježíš se narodil ve stáji a přece to neznamená, že by byl kůň.” Jeden chlápek skončí v pekle. Celý život mu říkali, že hříšníci tráví věčnost přikládáním uhlí pod pekelé ohně. Chlápek se tedy velice diví, když je uveden na své nové místo. Všude hromady uhlí a obrovská ohniště, ale okolo spousta lidí, kteří se jen tak poflakují okolo v tričkách s pekelným potiskem a nedělají nic. Tak se hned jenoho ptá, jak je to možné, vždyť přese mají přikládat na pekelné ohně. Oslovený odpovídá: „No jasně. Ale je nás tu tolik, že na tebe vyjde přihodit tak pět lopat denně.“